Pšenice a její skryté nebezpečí
Největším nebezpečím, které dnešní
šlechtěná pšenice v sobě skrývá je gluten. Gluten je velmi lepkavá,
velmi tuhá, průhledná, mazlavá látka, která se přenáší do krve a lymfy a
tam se asimiluje a způsobuje, že se krev a lymfa stávají husté a
patologicky změněné. Gluten, ovlivňující přirozené vlastnosti tělních
tekutin a mukoproteinů, má strukturu cizí tělnímu metabolismu; na
všechno se lepí a zapouzdřuje menší molekuly jako cukr, cholesterol,
tuky a soli, které jsou pak odváděny do krve neúčinně strávené. Vedlejší
produkty glutenu se do krve dostávají velmi rychle, dokonce během
hodiny, zvláště poškozenými střevními stěnami. Zdravý člověk má ve
střevech vydatnou výstelku a zdravou bakteriální flóru, takže mnoho
glutenových částic se vyloučí ve stolici. Když je člověk nemocný a
střeva má propustná, hlavní způsob přepravy glutenu je tenkým střevem;
odtud se dostává do jiných orgánů, jako jsou játra, slezina, slinivka a
žlučník, a porušuje jejich funkci; gluten se v celém organismu pevně
usadí ve tkáních. Gluten v současných druzích obilí je hlavním faktorem,
který narušuje všechny trávicí procesy, a to mnohem více než mnohé jiné
látky, zvláště v raných obdobích života - batolecí věk, dětství a
dospívání. Gluten se dostává do krve, jako kdyby to byl opravdový
protein, ale je to cizí útočník. Naše tělo samozřejmě potřebuje
proteiny, jaké se nacházejí ve všech obilninách, ale současné glutenové
směsi jsou škodlivé, protože jsou nesnadno odplavitelné; jejich
molekulární váha a hustota je tak vysoká, že se jim daří imitovat lidské
proteinové řetězce, ale jejich molekulární činnost je úplně jiná.
V reakci na prudký alergen, jakým gluten
je, tělo produkuje velký počet bílých krvinek (leukocytů) na obranu.
Leukocyty jsou bělavé, elastické a svou strukturou velmi podobné
glutenu; produkují hustou hlenitou látku, která obalí jídlo tak, že
výsledkem je prakticky nestravitelné proteinové pojivo. Tam, kde ve
střevech bují houbové, virové nebo bakteriální organismy, první věcí,
kterou tráví, jsou mukoproteiny obalující jídlo, přičemž dochází k
vyměšování metabolického odpadu. Když je tenké střevo plné tohoto
lepkavého hlenu, "dobré" baktérie v takovém alkalickém prostředí
nepřežijí a celé tenké střevo osídlí Candida albicans a jiné patogeny.
Tyto běžné kvasinky pak bují a ničí zbývající užitečné baktérie. Tícn
docháú k špatnému trávení potravy a výsledkem je, že člověk není správně
vyživován. Gluten je přítomen v těle dnešního člověka v takovém
množství, že v některých případech dosahuje až jedné pětiny celkové
tělesné váhy. Je přítomen v kloubech, v nervových tkáních ve formě
vláken atd. a hodně glutenu se zřejmě dostává do mnoha tkání těla krví.
Zvláště obyvatelé západního světa jsou zvyklí jíst tolik chleba,
sušenek, těstovin, músli apod., že glutenová zrna tvoří většinu jejich
potravinového příjmu. Mohou se vyskytnout problémy s klouby, jako je
artróza.
Jestliže se mikroorganismy dostanu krví
nebo lymfou do intersticiální (vmezeřené) tekutiny v kloubech a rychle
se tam usadí, možná v důsledku invaze glutenových a jiných sedlin, dojde
k poškození volnými radikály a pak se objeví nekróza v kostech i ve
chrupavkách. Nicméně aby se tato artróza mohla vyvinout, musí být
nejdříve zdegenerované tenké střevo, tj. musí být otevřená brána do
krevního oběhu. První linií obrany je zvážit, co se touto cestou dostane
do cílových orgánů nebo systémů. První akcí proto je vyčistit tenké
střevo spolu s tračníkem; jinak do už oslabených tkání, at je to
kdekoliv, bude krev přenášet vedlejší produkty, alergeny, gluten atd.
Dnešní gluten není stejný, jako byl asi do roku 1900; tehdy totiž začala
hybridizace obilovin. Předtím měl glutenový protein úplně jiné
vlastnosti a živé systémy vyvinuly procesy nutné k modifikaci a úplnému
rozložení této formy proteinu. Od konce první světové války majitelé
velkých mlýnů a velkých farem pěstují specifické druhy pšenice, které se
lépe třídí a mají lepší vlastnosti pro pečení, ale zároveň mají změněné
genetické a biologické vlastnosti.
GLUTEN A NEMOCI
Jedna studie, zabývající se zemřelými americkými vojáky, uvádí:
Jedna studie, zabývající se zemřelými americkými vojáky, uvádí:
- Během první světové války bylo pouze u 5 % vojáků mezi 22 až 30 lety zjištěna degenerace tepen (arterioskleróza)
- Na konci druhé světové války stouplo toto číslo na 52 %
- V době vietnamské války stouplo toto číslo na 95 %!
- Na konci druhé světové války stouplo toto číslo na 52 %
- V době vietnamské války stouplo toto číslo na 95 %!
To je v dějinách lidstva úplně nový jev,
způsobený změnamí v zemědělství, hybridizací a rostlinným a živočišným
genetickým inženýrstvím; a genetickou manipulací lidí používáním
antikoncepčních prostředků a hormonální terapie, což se často dostává do
konfliktu s funkcí systémů. Hlavním stresorem tkání jsou gluten, houby a
patogenní výměšky. U lidí, kteří jedí kukuřici, se rakovina vyskytuje
velmi zřídka (pouze při špatné hygieně se někdy vyskytuje rakovina
jícnu); zvláště tam, kde zacházení s obilím je stále ještě správné; tj.
dobré skladování, žádná hybridizace, patřičný růst a zrání. Při nedávném
výzkumu 236 mrtvě narozených dětí bez viditelné příčiny, který byl
proveden v Kanadě a v USA, bylo zjištěno, že až jedna třetina jejich
tělesné váhy obsahovala toacické metabolity v tomto množství:
- 53 % glutenu
- 27 % vedlejších produktů kravského mléka přenesených přes placentu
- 20 % plísňových, bakteriálních a virových usazenin
- 27 % vedlejších produktů kravského mléka přenesených přes placentu
- 20 % plísňových, bakteriálních a virových usazenin
Z tohoto počtu mělo 171 dětí v sobě tolik
glutenu, že jejich orgány nemohly fungovat. Funkční selhání jsou u dětí
velmi častá (např. úmrtí kojence ve spánku z neznámých příčin). Tyto
děti soustavně přijímaly z dělohy toxické Zbytky, s kterými se prostě
nemohly vypořádat ani je dostatečně zpracovat. Těmito toxiny byly cizí
mukoproteiny, pesticidy a látky ze znečištěného prostředí, které se v
jejich těle shlukly a pronikly do všech orgánů, i když navenek byly děti
naprosto normální. Každý systém v těle obsahoval antigenně cizí hlenový
materiál; každý orgán byl napaden mukoproteiny dítěti cizími, které
neodpovídaly matčíným proteínům, ale skládaly se ze zvířecích,
rostlinných, houbových a bakteriálních proteinů - a vůbec žádných
lidských. Mnohé z dětí mělo nádory nebo cysty. Směs zvířecích a
rostlinných proteinů, tuků, cukrů a chelátových toxinů vytváří
vícenásobné molekuly; ty zase vytvářejí chomáče a lymfatické žlázy
nemohou odvést tuto ztuhlou nebo emulgovanou cizí buněčnou hmotu.
Citlivost na gluten nebo nesnášenlivost glutenu se projevuje jako
dyspepsie (porucha trávení), "škrundáni' v břiše, špatné zažívání,
otoky, neustálý pocit únavy, pálení v očích. Mnoho pacientů, kteří níkdy
nesmějí jíst jídla obsahující gluten, nesnášejí také mléko a zdá se, že
je mezi nesnášenlivostí mléka a nesnášenlivostí glutenu nějaký vztah,
zvláště když zvířata, od kterých mléko pochází, jsou krmena obilovinami.
Nesnášenlivost glutenu je možná důsledkem nesnášenlivosti mléka v
dětství. Když gluten není správně rozkládán, objevují se degenerativní
nemoci. Řada výzkumných týmů po celém světě jasně prokázala, že když je
materiál označen radioizotopy, částice glutenu jsou viditelné v krvi ani
ne dvě hodiny po strávení. Je to tedy velmi rychlý proces, ke kterému
dochází, jenom když střevní výstelka onemocněla.
Roztroušená skleróza - u této nemoci se
zdá, že existuje silný vztah mezi onemocněním touto chorobou a konzumací
glutenových zrn a denaturovaných proteinů a tuků. Revmatická artritida -
zde je to podobné; člověk snadněji onemocní revmatickou artritidou,
když špatně absorbuje živiny v důsledku činnosti glutenu a toxických
zbytků metabolického odpadu. Schizofrenie - zde se ukázalo, že vedlejší
produkty glutenu a jiné toxiny se mohou dostat do mozkové tkáně a
porušit ji, jak se dá usuzovat z toho, že osoby, které nesmějí jíst
gluten, často onemocní schizofrenií; jejich duševní porucha zmizí, když
začnou dodržovat bezglutenovou (bezlepkovou) nízkotoxickou zátěžovou
dietu. Zjistilo se, že u schizofreniků gluten pronikl bariérou
krev/mozek a tak narušoval neurologické povely, hormonální metabolismus a
asimilaci živin.
Každé poškození tkáně je indikací
špatného spalování toxických odpadů. Gluten to ještě zhoršuje. Sám o
sobě karcinogenem není, ale vytvoří na tkáni tenký potah a tím brání
zachycování kyslíku stejné jako modifikaci a opravě poškozené tkáně,
která by měla být provedena přirozeným pohybem hlavních opravných
činitelů. Například lidé s MS, kteří drží bezglutenovou, nízkotučnou a
nízkotoxickou dietu plus doplňky, dělají dost velké pokroky, protože se
tvrdí, že gluten narušuje tok vzkazů vedených nervy vzhledem ke svým
lepkavým vlastnostem. Při lymfedému (mízním otoku) bezlepková dieta
zvýší tok mízních tekutin a u pacientů se brzy projeví zlepšení mízní
drenáže. Změna diety spolu s jinými léčebnými metodami, jako je
fyzioterapie, může ohromně pomoci.
Existuje všeobecná domněnka, že by lidé
měli jíst více vlákniny, ale v pšeničné vláknině jsou částečky otrub,
které obsahují gluten, houbové proteiny a vysokou hladinu toxinů ze
znečištěného prostředí, jako např. těžké kovy a dokonce i radioaktivní
sloučeniny. Tak přestože je pšeničná vláknina důležitá, v jiných
ohledech je nežádoucí a je vhodná pouze jako příležitostná pochoutka. V
britské a kanadské pšenici je v současnosti 12 až 15 % glutenu, který má
mnohem vyšší molekulární váhu a hustotu než lídský protein. Gluten má
schopnost obalovat jíné molekuly a je téměř "podvodníkem" v tom, že
napodobuje lidské nebo zvířecí proteiny a soupeří s nimi v syntéze
různých částic, které tkáně potřebují. Procesu trávení by se měly
zúčastnit všechny mikroorganismy ve střevech spolu s kyselinami a
enzymy. Když na povrchu glutenového materiálu nebo na leukocytech je
příliš mnoho mikroorganismů, znamená to, že se jim daří v nežádoucí
oblasti (průdušnice, jícen) a neumožňují, aby trávení probíhalo správně.
Protože mukoproteiny potahují stěny žaludku a objemu potravy a ulpívají
na nich, postupuje potrava dál nestrávená (např. obilí na klasu,
semínka, zrna, zelenina; toto vše je vidět ve stolici jako nestrávené
zbytky). Potrava pak živí bakteriální a houbové kultury a živiny se
nedostanou do krevního oběhu a neumožňují tak vybudování zdravých tkání a
orgánů.
To, co se nakonec do krevního oběhu
dostane, jsou částečně nestrávené proteiny, cukry a toxický odpad.
Těchto toxinů je třeba se zbavit; když se to nepodaří, usadí se na
nejslabších místech, kde už pravděpodobně čekají mikroorganismy na
potravu. V této oblasti pak toxický odpad pomáhá těmto mikroorganismům
růst a bujet. Postupně napadají všechna místa, kde nestrávená potrava
není ještě úplně rozložená na stavební kameny - aminokyseliny, cukry,
tuky, vitamíny, minerální látky a kovy - které tělo potřebuje pro zdravý
život. Například tuky uvíznou v žilách, srdci, tepnách atd. a tam
oxidují; gluten se lepí na cholesterol, ktery' je vázán ke tkáni
glutenovou molekulou. Nebezpečí od cholesterolu nehrozí, není-li
přítomen žádný gluten, který by ho vázal. Peroxidované tukové molekuly
jsou přípoutány a pohlceny obrovskýmí glutenovýmí molekulamí, které také
obalují mnoho jiných menších molekul. Nové vědecké poznatky doporučují,
aby se dětem v prvním roce života nedávalo žádné jídlo obsahující
gluten, a to proto, aby se chránila výstelka jejich střev. Později mohou
takové děti lépe snášet denaturovanou potravu; v opačném případě
absorbují hned od začátku života do své krve mukoproteiny, které nejsou
lidského původu.
Každý, kdo má degenerativní chorobu nebo
všeprostupující chronické onemocnění, má zřejmě poškozená střeva, která
umožňují přenos materiálu, který může být toxický, ze střev do krve.
Tento přepravní mechanismus nemůžeme zastavit, dokud nezastavíme příjem
potravy, která může produkovat toxický odpad; tzn. nemůžeme zastavit
alergický proces, dokud nepřestaneme jíst nežádoucí potravu. Můžeme si
vybrat z mnoha jiných jídel, což znamená, že nemusíme držet velmi
přísnou omezující dietu. Gluten se nachází v pšenici, žitu, ovsu a
ječmenu, ale není v prosu, rýži a většině druhů obilí; ačkoliv některé
druhy rýže a kukuřice už gluten obsahují, a to z důvodů hybridizace. Na
druhé straně ovesné otruby a ovesné klíčky neobsahují téměř žádný
gluten, protože gluten je ve středu ovesného zrna. Pšeníci, žito, oves a
ječmen bychom mělí jíst pouze v podobě naklíčených zrn, zvláště proto,
že existuje ještě jedno nebezpečí, a to ze strany glutenových, houbových
a toxických zbytků, které značně zvyšují kontaminaci cizími proteiny a
hormony. V klíčících semenech je glutenový protein znovu zpracováván v
procesu klíčení. Záleží skutečně na nás samých, jestli jíme nebo nejíme
jídla obsahující gluten; a nemělo by se zapomenout, že lidé, u kterých
už probíhá zhoubné bujení, by měli jíst pšenici a jiné obilí obsahující
lepek jen příležitostně. Ke snížení toxické zátěže je nejjistější si
vždy vybrat potravu, která není kontaminována houbou, lepkem nebo
obojím. (Pamatujte si, že glutaman sodný - MSG, E 621- je derivátem
glutenu; když jíte v restauraci, měli byste požádat o jídlo, které
neobsahuje žádný MSG.)
Když jíme pšeničnou mouku v jakékoliv
formě, přijímáme asi 15 % glutenového proteinu a rostlinných hormonů,
které se nesnadno odbourávají. Některé z nich budou vyloučeny ve formě
hlenu, jiné střevní cestou a další kůží (akné, ekzémy, vřídky atd.), ale
v těle ještě stále zůstane mnoho těchto látek ve formě tvrdnoucího,
zkornatělého materiálu. Nejvíce toxickým glutenovým obilím je pšenice, a
mnoho moderních obilních hybridů obsahuje zvlá.ště mnoho tělu
poskytovalo hlavní stavební kameny coby živiny. Ale nyní je to jinak.
Zdraví lidé mohou jíst pšeničné výrobky v omezeném množství, protože
jejich imunitní reakce a zdravá flóra ve střevech udržují houby a gluten
pod kontrolou. Ale když se v těle nashromáždí mnoho proteinových
sloučenin, zvláště glutenu, výsledkem jsou soudobé epidemie vážnějších
degenerativních onemocnění. Tělo lidí, kteří se narodili na přelomu
století, bylo živeno potravou v původní přírodní formě, ale od příchodu
hybridizace a pasterizace se všechno změnilo. Malé množství chleba
samozřejmě nikomu neuškodí, ale neustálé přijímání glutenových látek
skutečně způsobuje dlouhodobé škody.
V součanosti existuje řešení - díky
bio-zemědělcům je už i v ČR dostat koupit široký sortiment výrobků z
tzv. pšenice Špalda pěstované dle zásad ekologického zemědělství. Jedná
se o druh pšenice, který narozdíl od klasické potravinářské neprošel
intenzivní hybdridizací a různými manipulacemi a zachoval si z větší
části původní molekulární stavbu a hustotu svého proteinu a který
nezpůsobuje takové škody jako výše zmiňovaná pšenice. Pšenice špalda je
univerzálního použití. Ze špaldové mouky se dají připravovat buchty,
pečivo a další sladkosti ve stejné kvalitě jako z klasické pšenice, k
dostání jsou špaldové těstoviny, ale i vločky a další výrobky.
Vyzkoušejte, budete příjemně překvapeni. V zahraničí (např. Švýcarsko)
se o tomto problému ví a na trhu je k dostání mimo výrobků z pšenice
doopravdy velice široký sortiment výrobků z pšenice Špalda (německy:
Dinkel, konkrétně "ECHTER SCHWEIZER URDINKEL" - pravá švýcarská původní
Špalda). Chleba, těstoviny, cukrářské výrobky vč. dortů a zákusků a
další výrobky, které bohužel na českém trhu chybí. Bylo by užitečné
zvýšit poptávku po pšenici Špalda. Odrazí se to na zdraví nás všech.
Jistě by také bylo zajímavé zjistit jaký druh pšenice Špalda bio
zemědělci používají, protože v současnosti existuje několik druhů Špaldy
a některé z nich jsou svým způsobem již také hybridy.
Z knihy "A Matter Of Life" - Jde o život

